Výlet na Slovensko

V dnešním příběhu navážu na téma fyzických inventarizací vzpomínkou na počátek tisíciletí, abych Vám ukázala, že někdy může být auditní zakázka i alternativou příjemného prodlouženého relaxačního víkendu.

Jednoho dne jsme všichni od pozice asistenta do pozice seniora obdrželi email, ve kterém jsme byli vyzváni, abychom se přihlásili jako dobrovolníci na velkou víkendovou mimořádnou inventarizaci zásob na Slovensku, která se konala při příležitosti akvizice tohoto výrobního podniku zahraničním investorem. My Olomoučáci (tedy naše tenkrát malá, dalo by se říci rodinná moravská kancelář) jsme se okamžitě přihlásili téměř do jednoho, protože jsme to brali jako zajímavou víkendovou akci. Kolegům z pražské kanceláře museli jejich nadřízení zřejmě promluvit do duše a k dobrovolnictví je dostatečně motivovat, abychom společně se slovenskými kolegy vytvořili velký tým potřebný pro tuto zakázku.

Když nastal den D, vyjeli jsme našimi dvěma modrými Oplíky Astra směr pražské letiště, samozřejmě jsme si dali dostatečnou rezervu, abychom se po cestě mohli dostatečně kochat krásami naší země a vychutnat si oběd. Na letišti náš nejzkušenější kolega, který nás od manažera dostal na starost, abychom my „vesničani“ ve velkém světě neudělali ostudu, začal lehce nervóznět a navrhl návštěvu baru, ve kterém na sebe při skleničce vína prozradil, že to bude jeho první cesta letadlem. Všichni jsme si s ním soucitně dali také skleničku vína a uklidňovali ho, že letět letadlem je v pohodě. Letěli jsme v době, kdy ČSA ještě na svých letech zdarma nabízely širokou nabídku nápojů, takže nervózní kolega v posilňování pokračoval i v letadle a mixoval, co se dalo, čehož pak v malém vrtulovém letadle při turbulencích hodně litoval. Naštěstí to pro mě dopadlo bez újmy na vůni a vzhledu, přestože jsem seděla na vedlejším sedadle.

Na letišti nás čekal autobus, který nás odvezl do fabriky, kde jsme byli seznámeni s organizací inventury, časovým plánem, rozdělením do skupin a dalšími podrobnostmi a vybavili nás pracovním oblečením –  montérkami, helmou, špunty do uší a pevnými botami s termopodrážkou. Poté nás odvezli do skvělého hotelu, možná jediného, do kterého bychom se všichni vešli. Zbytek dne jsme si pak mohli užívat korzováním po nově zrekonstruovaném náměstí se zajímavými vodními kanálky, ve kterých se koupaly děti, a večeří na zahrádce restaurace U Veveričky, kterou jsme familiárně přejmenovali na restauraci U Drevokocúrika.

Ráno bylo nemilosrdné. Naše skupinka odjížděla taxíkem z hotelu v 5:40 a mám pocit, že jsme nebyli zdaleka první odjíždějící skupinkou. Ale nebyli jsme jediní, kdo po krátké noci trpěl. Na recepci stál s chladicím boxem číšník, který nám s neskrývaným pobaveným úsměvem rozdával snídaňové balíčky. No představte si to… z výtahů čtyřhvězdičkového hotelu vycházejí dělníci v montérkách a helmách, u recepce si vyzvedávají snídaňové balíčky a nastupují do přistavených taxíků.

Inventura byla záležitost zhruba dvou hodin, odpoledne ještě hodinka na zpracování reportu z inventury a zbytek dne a část neděle před odletem jsme si opět užívali procházku po městě, nákupy a sobotní večer, stejně jako ten páteční, sledováním zápasů Mistrovství Evropy ve fotbale v baru Nebo.

Na těch dlouhých 17 let, které jsem strávila v Deloitte, mám hodně příjemných vzpomínek, každopádně na tento prodloužený víkend vzpomínám asi nejraději.

Autor

Helena Šulcová