Největší likvidátor zásob

Před několika dny jsem se s celým svým týmem účastnila inventury u klienta, který má fiskální rok končící 30.4., takže můj další příběh nemůže být o ničem jiném, než vzpomínkou na mé účasti na fyzických inventurách zásob.

Když jsem před 21 lety začínala pracovat v Deloitte, tak jsme v podstatě všichni noví asistenti měli předem dán program na dny po vánočních svátcích a na Silvestra. V té době byl účetním obdobím kalendářní rok a většina společností prováděla fyzické inventarizace zásob k poslednímu dni účetního období, příp. dni jemu blízkému, takže jsme my všichni asistenti již od podzimu s netrpělivostí sledovali náš plánovací systém, abychom zjistili, do kterého blízkého či vzdáleného koutu naší krásné země nás mezi svátky pošlou a stihli jsme doma včas oznámit, že místo pečené sváteční husy se budeme muset smířit s bagetou z benzínky, v lepším případě si na cestu vezmeme zbylé vánoční řízky.

Já jsem byla výjimkou, která potvrzuje pravidlo, a v rámci vize „I make the difference“ jsem byla v průběhu roku vysílána na specifické inventarizace zásob, které spočívaly v likvidaci neprodejných zásob v případě, kdy bylo levnější zásoby zlikvidovat na místě, než je vracet dodavateli.

Musím říct, že na první takovou zakázku jsem jela s obavami, co se vlastně po mě bude chtít, ale zaplať Pán Bůh se tyto zakázky pro mě staly „Dream jobs“ … přijela jsem do skladu, kde jsem si odsouhlasila s odpovědnými pracovníky seznam položek, které jsem měla na seznamu, že se mají zlikvidovat, tyto položky se umístily na jedno místo, spočítaly jako při běžné inventuře a pak začala relaxační fáze zakázky.

Většinou se jednalo o CD se zastaralým software nebo počítačovými hrami, kde jsem roztrhala licence a poškrábala CD nožem. Tohle byly ty jednodušší položky na likvidaci. Byly ovšem i složitější položky…. představte si nějaký joystick nebo volant k počítačovým hrám, ten už nestačí poškrábat, k jeho likvidaci je nutné si při mé váze 50 kg hodně povyskočit a dupnout . Ten pocit …  máte před sebou nějakou umělohmotnou položku, u které máte ověřit, že byla zlikvidována ….fakt neexistuje lepší relax, než na danou položku skákat tak dlouho, až máte pocit, že jako auditor dokážete uznat, že daná položka byla skutečně zlikvidována. A připadáte si u toho velmi důležitě, protože to nemůže dělat jen tak leckdo. Musí to být auditor s vysokoškolským titulem a všichni kolem se na něj koukají a mají z toho velkou srandu, jak se vší silou snažíte něco rozdupat a při své fyzické konzistenci na to máte nejmenší dispozici ze všech přítomných.

Ale vem to čert, že se Vám všichni smějí, při náročné práci v Big4 byly tyhle zakázky pro mě relaxací, na kterou jsem se vždycky těšila.

Samozřejmě jsem se ani já v dalších letech nevyhnula účastem na běžných inventurách zásob a přepočítávala spolu s klienty různé typy zásob od malých šroubků po kolejnice.

Ale zpět k nedávné inventuře. Zde se jednalo o velkou zemědělskou skupinu, kde počítáme mladá zvířata, zeleninu, různá hnojiva, substráty, balicí materiál a mnoho dalšího, ale hlavně procházíme nekonečně dlouhé skleníky s kytkami. Jak jsem přejížděla mezi lokalitami a občas v chlaďáku mrzla, občas padala vedrem ve skleníku, vzpomněla jsem si na doby, kdy jsem své podřízené vysílala počítat krevní plazmu, kde taky rozhodně nebylo teplo, nebo počítat mouku na sila, což bych já nezvládla, protože se mi ve výškách točí hlava, a na další nebezpečná místa, říkala jsem si: no tak to máš za všechna příkoří, které jsi v minulosti způsobila jiným. Domů jsem přijela naprosto zničená, přece jen běžně nenachodím denně několik kilometrů v parnu proloženém lednicí, a začala přemýšlet o tom, že je čas přenechat účasti na fyzické inventuře zásob svým mladším kolegům.

Autor

Helena Šulcová