Namátková inventarizace pokladny

Každá účetní jednotka má povinnost dle §29 zákona o účetnictví provést inventarizaci pokladny k datu, ke kterému sestavují účetní závěrku, vyhotovit o této inventarizaci inventarizační zápis a samozřejmě jej archivovat dle ustanovení zákona o účetnictví.

Součástí auditorských procedur je samozřejmě ověřit, že auditovaná společnost inventarizaci provedla a stav v účetnictví odpovídá zůstatku dle podepsaného inventarizačního protokolu. Řeknete si, co na tom může být špatně.

Ano, u většiny klientů, které jsem kdy měla, zůstatek pokladny byl nevýznamný a často jsme nedělali žádné procedury, protože pokladna nepředstavovala riziko významné chyby. Výjimkou byly samozřejmě např. retailové prodejny, které na rozdíl od mých „klasických“ klientů, výrobních společností, neměly obchodní pohledávky, ale zůstatek pokladny byl významný a představoval riziko.

Právě vzhledem k tomu, že jsem častěji auditovala klienty, u kterých zůstatek pokladny nebyl významný, jsem jako asistent mívala poměrně velký mentální problém, když mě nadřízený supervisor dal za úkol zavolat klientovi, že se u něj do hodiny zastavím a přepočítáme si spolu aktuální zůstatek všech pokladních účtů. Říkala jsem si, co si o mě ten klient pomyslí? Že mu nevěřím? Že ho podezřívám, že krade?

Nikdy jsem touto procedurou nic zásadního nezjistila, až do jednoho dne. Poměrně narychlo jsme získali Due Diligence zakázku, pamatuju si, že senior jel k tomuto klientovi z jednoho města, mě supervisor vezl někam na půl cesty k seniorovi z jiné zakázky, pro klienta, který se snažil získat poměrně vysoký úvěr k financování stavby obchodního centra v jednom krajském městě. Už v momentě, kdy jsme vstupovali do sídla společnosti klienta, jsme se seniorem měli dost zvláštní pocit. Procházeli jsme u vstupní brány proskleným bezpečnostním turniketem ze všech stran obklopeným kamerami, což na přelomu tisíciletí rozhodně nebylo standardním vstupem do společností, a upřímně ani dnes po dvaceti letech.

Due Diligence probíhalo bez problémů, samozřejmě nějaké nedostatky jsme našli, jako např. že v rámci zaplacených záloh byly vykázány i zálohové faktury, které dosud nebyly uhrazeny. Tedy bez problémů do té doby, než jsem se podívala na zůstatek účtu, který měl být bezproblémový, tedy zůstatek poklady. K datu, ke kterému jsme prováděli Due Diligence, měla pokladna zůstatek cca 12 mil. Kč, k aktuálnímu datu přes 27 mil. Kč. To už jsem si i já řekla, že tento zůstatek je dost vysoký a stojí za namátkovou kontrolu, a samozřejmě jsem si tento postup potvrdila telefonicky se supervisorem zakázky. Klient byl po sdělení mého požadavku velmi vstřícný, CFO mi sdělil: „Není problém, jen si ještě musím zajet do banky, pak se na zůstatek pokladny spolu podíváme.“ Po zhruba dvou hodinách jsem u asistentky společnosti zjišťovala, kde se CFO nachází. Bylo mi řečeno, že je stále v bance, ale že se určitě brzy vrátí. To samé se opakovalo po dalších dvou hodinách a později se začali vytrácet i další lidé, až jsme nedokázali lokalizovat ani asistentku společnosti.

Naopak nás v pokročilém odpoledním čase lokalizoval vlčák bez náhubku a poměrně jasně nám dal najevo, že bychom se měli sbalit a jít. Neprotestovali jsme. Hafan nás vyprovodil před sídlo společnosti a my jsme informovali našeho nadřízeného, který byl lehce zděšen.

I takto může skončit auditní projekt. Každopádně jsme to s kolegou přežili bez psychické i fyzické újmy a vlčák si ten večer musel smlsnout na něčem jiném.

Autor

Helena Šulcová