Kontrola kvality

Jak je všeobecně známo, audit je velmi regulované odvětví, a proto je kladen velký důraz na kvalitu auditní práce. Větší auditorské firmy nečekají, až se jim ohlásí Komora auditorů nebo RVDA, že k nim přijde na inspekci, ale mají nastaveny své interní procedury k prověření kvality a na základě výsledků těchto prověrek kvality implementují další vylepšení svých auditních procedur.

Jako auditor jsem se pravidelně kontrol kvality účastnila. Ne, že bych byla takový masochista, že by mi dělalo radost se s někým dohadovat o tom, jestli něco má nebo nemá správně ve svém auditním spisu a jestli měl dostatek podkladů, aby mohl vydat výrok, jaký vydal, ale díky tomu, že jsme měli nastaveno tzv. Practise Review v rámci regionu sestávajícího z 19 zemí, byla to skvělá příležitost jet se podívat, jak to vypadá u kolegů v zahraničí, jak se tam k sobě lidé chovají, a samozřejmě i možnost se podívat na zajímavá místa Evropy a poznat tamní kulturu a architekturu.

Vzhledem k tomu, že při těchto prověrkách hrozilo riziko, že auditní spis nebo jeho část budou vedeny v lokálním jazyce, vybírala jsem si země, jejichž jazykům aspoň trochu rozumím a jezdila nejčastěji do Polska a Bulharska.

Ne všichni vybírali země jako já, takže při návštěvě Sofie mě můj mnohem mladší kolega při procházce městem dost pobavil, když s naprosto vážným výrazem ve tváři prohlásil: To je zvláštní, očekával bych, že když jsme v Sofii, tak auta budou mít SPZ začínající na „S“ a tady mají všechna auta SPZ začínající na „C“. Uznávám, že jsem se nezachovala profesionálně, když jsem se smíchy málem začala válet po zemi a až později mi došlo, že on za to nemůže, že už prostě patří ke generaci, která se azbuku povinně neučila, každopádně, když začalo pršet a schovali jsme se do podchodu metra a uviděla jsem tam ve výloze trafiky pexeso s písmenky, vysvětlila jsem kolegovi, že některá písmenka v azbuce sice vypadají stejně jako v latince, ale mohou znamenat něco jiného. Mimochodem, i našeho Practise Review Leadera to pobavilo, když jsem mu tuto historku později vyprávěla, protože on, ač Madriďan, azbuku v pohodě zvládal.

Písmo není jediný rozdíl, se kterým se člověk může v Sofii setkat. Například, jdete ke zmrzlinovému stánku a řeknete, že chcete dva kopečky zmrzliny, klasika že…. prodávající se na nás trochu překvapeně koukal a když se ujistil, že opravdu chceme dva kopečky zmrzliny, začal ze všech sil nabírat a předal nám spíše dva kopce než dva kopečky. Pravda, nedošlo nám, že někde budou ve stánku prodávat zmrzku na váhu, když jsme zvyklí na kopečky. A uznávám, že hora Vitoša poblíž Sofie je větší kopec než náš nejvyšší kopeček. Ale i tak za dva kopečky zmrzliny v Praze bychom zaplatili mnohem více než za dva kopce v Sofii. Jen nás poměrně vyčerpalo do sebe dostat tak velkou porci zmrzliny, kterou nám zmrzlinář nandal. A i tak jsem polovinu vyhodila.

O pár dní později jsme se přesvědčili, že i velmi příznivá cena za 100 g může být relativní, když si v menu nevšimnete bulharského textu napsaného velmi drobným písmem, že jde o cenu za 100 g živé váhy. V příjemné restauraci nás číšník nechal vybrat si ryby přímo z akvária, z nich nám pak vyfiletoval pár kousků a přinesl účet, na kterém byla naprosto astronomická částka. Jak bylo naloženo se zbytky ryb, které by nakrmily spoustu dětí v Africe, jsme se už nedozvěděli.

Rovněž některé symboly evidentně mají v Bulharsku jiný význam než u nás. Kromě SPZ aut mého kolegu zaujalo také logo Fibank… přece jen velký svítící kosočtverec na budově v České republice člověk jen tak neuvidí.

Notoricky známé je také rozdílné kývání hlavou. Představte si, že s někým mluvíte, na konci věty řeknete: „že?“, na které v podstatě nečekáte žádnou odpověď, maximálně tak souhlasné přitakání … a místo toho zazní „absolutely“ doprovázené kýváním hlavy zleva doprava. Tak jako sakra „absolutely yes“, nebo „absolutely no“, nebo jak? Tohle souhlasné přitakání je snad to nejhorší, čeho se při konverzaci s Bulharem můžete dočkat. Když mi tohle řekl jeden kolega poněkolikáté v krátké době za sebou, tak jsem to už psychicky nezvládla a řekla: „A dost! Prosím Tě, přestaň to dělat. Když mi odpovídáš, tak říkej zřetelně ANO nebo NE, ale nekývej u toho hlavou.“ Samozřejmě následovala nekonečně dlouhá diskuze, která nemohla mít a ani neměla řešení, na téma, kterým směrem je normální kývat hlavou.

Hodně podobná situace nastala při cestě autem se stejným kolegou, jakožto řidičem, a mnou na sedadle spolujezdce v pozici navigátora. K navigování jsem si pustila aplikaci, kterou mám v mobilu logicky v češtině. Když hlas z reproduktoru zahlásil „odbočte doprava“, kolega se s mojí navigací začal hádat, že když pojede rovně, dojede úplně jinam, než chce, že musí jet „nadyasno“. No, jak on, tak navigace měli pravdu. Jen se nám to nějak ztratilo v překladu.

Každopádně to hlavní máme společné všichni … po náročném týdnu je třeba si odpočinout, takže jsme v sobotu před odletem do Prahy vyrazili s českým kolegou na procházku po městě a prohlédli si některé památky, které byly v blízkosti hotelu. I kolegové ze Sofie si po Practise Review zřejmě také potřebovali vyčistit hlavu, třeba auditní partner se šel uklidnit někam k vodě a nadšeně volal bulharskému kolegovi, který nás na procházce městem doprovázel, pokaždé, když chytil další rybu.

Autor

Helena Šulcová