Kandidát – nový román Lenky Pastorčákové

Na jednu stranu světově uznávaný, špičkový neurochirurg, na druhou stranu sociopat, cholerik, ješita, a k tomu všemu misofonik, tedy člověk trpící nesnášenlivostí vůči určitým zvukům. Takový je prezidentský kandidát Viktor Vranský v podání autorky a bývalé novinářky Lenky Pastorčákové, jejíž román Kandidát právě míří na pulty knihkupectví. Pastorčáková si rozhodně servítky nebere; vychází totiž z premisy, že hlas ve volbách nedáváme jen samotnému kandidátovi, ale především lidem, kterými se potenciální prezident obklopuje a jejichž skutečné motivace nám můžou zůstat skryty…

Viktor Vranský se navenek jeví být ideálním adeptem na prezidentský post. Seriózní, vážený primář, jehož týmu se pod jeho vedením podařilo rozdělit siamská dvojčata. Přesto jeho popularita není tak vysoká, aby mohla atakovat popularitu současného prezidenta. Do Vranského týmu je proto povolána úspěšná novinářka Dominika Loučková. I ona zprvu podlehne kouzlu charismatického lékaře a uvěří, že jako jeho tisková mluvčí pomáhá dobré věci; postupně však svou víru ztrácí, a to především paradoxně kvůli lidem z Vranského nejužšího týmu…

„Mým cílem v tomto případě bylo podnítit čtenáře ke kritickému myšlení. Chtěla jsem poukázat na to, že i to, co se na první dobrou jeví krystalicky čisté, může být čirým zlem, a naopak, samozřejmě. Podtitul knihy by mohl znít: Mimikry šedé eminence aneb Kdo tahá za nitky?“

Pastorčáková se podle svých slov snažila do poslední chvíle ponechat čtenáři prostor pro přemítání, kdo je padouch, a kdo hrdina, komu se dá věřit, a kdo jen hraje tvrdou, nemilosrdnou hru o prezidentský trůn, podle vlastních, pokřivených pravidel:

              Stále naivně doufám. Že přece Šimon nemůže mít takovou moc. Že je to přece Vranský, kdo kandiduje, tudíž by měl mít hlavní slovo i právo veta. Že si přece jen tak nenechá vzít schopného člověka, kterému evidentně důvěřuje. Jenže Šimon mě počastuje takovým pohledem – s koutkem úst posměšně zdviženým a očima jasně říkajícíma, kdo je tady pánem, že si okamžitě vybavím Magdina slova: „Vranský nikdy nepůjde proti Šimonovi, ale Šimon půjde proti komukoliv, kdo se mu postaví do cesty. Luskne prstem a končíte.“

              A pak to Šimon vysloví. Větu, která je vlastně jen obměnou Magdina sdělení, a mně je jasné, že ji ještě v mnoha různých obměnách uslyším. Přesto mě z ní v Šimonově podání až zamrazí. Nejde totiž ani tak o to, co přesně řekne, ale hlavně jak:

              „Vranský udělá, co mu řeknu já.“

Kandidát ale není ryzím politickým thrillerem, nýbrž také společenským románem, v němž velmi silně rezonuje například téma bezpodmínečné mateřské lásky a silných rodinných vazeb vůbec. Pastorčáková rovněž nechává své čtenáře nahlédnout do zákulisí příprav večerních zpráv nebo politických debat.

„Jak mediální prostředí, tak prostředí prezidentské kampaně je mi velmi blízké, obojí jsem v praxi zažila, proto jsem je také zvolila a nakombinovala pro novou knihu,“ vysvětluje Pastorčáková. „Na rozdíl od mého prvního románu Žárlivka jsem tak tentokrát nemusela provádět rozsáhlé rešerše, abych dosáhla autentičnosti a věrohodnosti. Je ale potřeba zdůraznit, že se rozhodně nejedná o skutečný příběh, ale o fikci, byť vyprávěnou Ich-formou.“

Popis temných, často až šokujících událostí odehrávajících se za zavřenými dveřmi autorka prokládá odlehčenými, humoristickými pasážemi, ke kterým velmi specifický charakter Viktora Vranského vybízí. Jeho tisková mluvčí musí například vynakládat obrovské úsilí, aby před veřejností utajila jeho poruchu – misofonii – musí jej tedy izolovat od všech zvuků, které by ho mohly rozčílit; poradit si ovšem musí také s poněkud „robotickou“ stránkou jeho osobnosti:

             „Co to Vranský dělá?“ zeptám se Michala, který dění v sále konsternovaně sleduje zblízka o něco déle než my.

              „Každýho důchodce se ptá, jak se jmenuje. Případně ještě z jakýho města pochází.“

              „A proč?“

              „Vim já? Asi si vzal k srdci, jak jsi mu včera vytýkala, že musí během výjezdů víc komunikovat s lidma a s každým prohodit aspoň pár slov,“ směje se. „Přesně to teď evidentně dělá.“

…

              Jen abyste si to dokázali představit, odehrává se zhruba toto. Kandidát, pohybující se mezi nebohými seniory tak energicky a s tak prudkými pohyby, že mají někteří hrůzu v očích, si vždy vyhlédne oběť, na kterou vyštěkne: „A vy se jmenujete?“ Když oběť poslušně odpoví, kandidát se rychle vrhne na další. „A vy se jmenujete jak?“

              „Já jsem přece Maruška, mě už jste se ptal,“ odpovídá mu právě drobná stařenka s prosebným pohledem upřeným na paní ředitelku.

              „A z jakýho jste města?“

              „Z Havířova. My jsme přece všichni z Havířova.“

                      Lenka Pastorčáková je bývalá televizní reportérka a moderátorka, v roce 2017 zastávala funkci tiskové mluvčí jednoho z významných prezidentských kandidátů, poté působila jako mluvčí Zoo Praha. Momentálně je na rodičovské dovolené, věnuje se projektu Knihožití zaměřeného na podporu českých autorů a vlastní autorské tvorbě. V roce 2019 debutovala psychologickým románem Žárlivka.